Ernesta znám už nespočet let, od doby, kdy jsem se přestěhovala do Prahy. Byl mým učitelem španělštiny, hrál na kytaru a zpíval bossanovu. Už tehdy nás spojoval hluboký zájem o lidskou psychiku, poznání sebe sama a podstatu života.
Inspiroval mě svou kultivovanou energií, uměleckým cítěním a hloubkou, se kterou přistupoval k životu i k lidem. Někteří lidé v nás zanechají stopu, jejíž význam pochopíme až mnohem později.
Roky jsme se neviděli. A pak přišlo období, které patřilo k nejtěžším v mém životě. Procházela jsem hlubokou osobní krizí a potýkala se s vážnými zdravotními problémy. Právě v té době se mi po letech zdál sen o Ernestovi.
Ozvala jsem se mu a iniciovala naše setkání. Během rozhovoru jsem si uvědomila, jakou cestu za ty roky ušel. A také jsem začala chápat, proč se znovu objevil právě v tomto okamžiku mého života.
Hledala jsem pomoc. Chtěla jsem porozumět tomu, co se mi děje, najít odpovědi na otázky, které mě dlouho tížily, a především se uzdravit. Potřebovala jsem pochopit vlastní vzorce, strachy a nevědomá přesvědčení, která mě držela v zajetí opakujících se situací a vzdalovala mě od života, po kterém jsem skutečně toužila.
A právě Ernesto se stal člověkem, který mě na této cestě provázel.

